Doplňkový prodej

Z pohledu zákazníků se objevují různé názory - jedni tento druh nakupování uvítají, jsou rádi za doporučení doplňků k nákupu. Druzí si občas něco koupí ale jinak jim tento druh prodeje nevadí a přejdou ho, opačný názor mají další nakupující - dotazy a doporučení týkající se jiného produktu než toho, který právě zakoupili jim vadí, či je obtěžuje, protože jsou pevně rozhodnuti právě pouze pro nákup, který si právě vybrali.

Druhým pohledem je ten ze strany zaměstnavatelů - majitelů daných obchodů či restaurací. I pro ně je toto číslo neveselé až alarmující. Na doplňkovém prodeji se dá ročně vydělat slušná suma, kterou může majitel investovat do marketingu či rozvoje společnosti a tím vylepšuje prostředí pro zákazníky. Proto je pro obchodníky škoda tuto možnost nevyužít. A pokud se o její využití nepokusí ani polovina dotázaných zaměstnanců, přichází o možnost zisků navíc.

Doplňkový prodej by však měl mít pro zákazníka smysl. Nemá cenu nabízet něco, co absolutně nesouvisí se zakoupeným zbožím. Pokud ale prodejce podá zákazníkovi návrh rozumně, jistě ve vysokém počtu dotazů uspěje. Jako užitečný se třeba jeví prodej přípravků na ošetření obuvi k jejich zakoupení.

Příkladem neúspěchu a špatně uchyceného doplňkového prodeje je Česká pošta. Kde vám po odeslání balíku nabízejí tyčinku, hračky, časopisy, losy či školní pomůcky. Zákazník jde na poštu za úplně jiným účelem, než je nákup předražené čokolády. V tomto případě se objevuje rovněž špatná motivace pro prodejce, místo provize z prodaných produktů doplňkového prodeje, jim neprodané strhávají z platu.